Masha

Žij svůj život

Když žijete svůj každodenní život, nevaříte si kávu na počest krvavého režimu, neobjímáte svou rodinu s myšlenkami na prezidenta své země, po práci doma nepodporujete svojí vládu. Prostě žijete abyste žili. Když jsme byli v Rusku, nebyli jsme spokojeni s tím, co jsme měli. I tak jsme se snažili z Ruska dělat lepší místo na zemi: vysvětlovat lidem co je nevhodné, usmívat se na lidi pracující v našem obchodě, podávat stížnosti na úřady při jejich zlovůli. Člověk má zkrátka pomáhat pokud může, to je přece lidské. Abych byla upřímná, Putin nebyl to nejhorší, co nás v našem životě potkalo. Viděli jsme i horší věci. Za posledních deset let jsme zažili slušnou porci osobních útrap, které nesouvisely s ničím politickým.

Už o pár let dřív jsme museli proti naší vůli opustit naše rodné město, a najít si domov v Moskvě. Naší tříčlenné rodině se to nakonec povedlo, našli jsme i zaměstnání se zářivými vyhlídkami! V lednu jsme se cítili dostatečně sebevědomě abychom si dokonce naplánovali rodinnou dovolenou u moře. No, nakonec to nevyšlo.

24. února

Vše se však zastavilo 24. února. Toho rána jsme letěli z malého sibiřského města do Moskvy. Když jsme nastoupili do letadla, bylo všechno pořád stejné, ale když jsme přistáli, všechno šlo do háje.

Několik dní jsme se snažili pochopit co se to vlastně stalo. Naše banka, kterou prakticky vlastní centrální banka Ruska, se během chvilky zhroutila. Nebyla jsem schopna přijímat žádné platby z Ruska ani ze zámoří. Zároveň jsme se začali bát: najednou nebylo dovoleno vyslovit to slovo na "V" (válka); zpravodajské weby buď zkolabovaly, nebo byly zakázány, nemohli jsme najít žádné věrohodné informace. Průchod kolem jakékoli policejní osoby nebo úřadu v člověku vyvolal pouze paniku. A v ulicích bylo hodně policistů. Od prvních dnů války až do odjezdu jsme během dne vypili několik lahví vína. A během několika dní po našem odjezdu stát začal činit právní kroky proti každému, kdo byl proti válce.

Emigrace

V určité chvíli jsme se rozhodli odejít. Bez jakýchkoli plánů, jen doufat v nejlepší. Nejprve to byla jen forma šoku a protestu, později nám ale bylo jasné že je to naše jediná možnost. Zhroutil se i náš pocit bezpečí a pravděpodobně nám zakázali vstup na území Ruské federace. Měli jsme týden na to, abychom vše dokončili, a každý den toho týdne jsme si nebyli jisti, zda nám bude dovoleno odejít. 5 dní před odletem můj manžel náhle dostal soudní oznámení o nezaplacení za nějaké internetové služby - ve městě, kde nikdy nebyl. 4 dny před odletem, těsně před začátkem velkých státních svátků, jsem dostala žádost o podání vysvětlení ohledně náhodné studie (o které jsem neměla ani ponětí) - společně s upozorněním, že pokud to vysvětlení nedodám během několika dní, budu předvolána k soudu. Během státních svátků vysvětlení nedodáte nikomu, i kdybyste chtěli sebevíc.

Vzhledem k tomu, jak vše v Rusku funguje, to mohla být pouhá náhoda. Nebo ne. Nikdy se to nedozvíme.

Co bude dál

Měli jsme velké štěstí: Naši přátelé nám pomohli najít ubytování a podporovali nás, jak jen mohli. Teď jsme uprostřed ničeho, zůstali jsme bez plánů a nadějí, musíme najít nějaké peníze na přežití (což se zablokovanými kreditkami jde těžko) a nová zaměstnání (hurá zpět do pracovní doby 16-18 hodiny denně!). Naše dítě se musí integrovat do další úplně nové společnosti.