Rusko a ekologie (2. část): Jak to vnímá veřejnost?

...Rusové se klimatických změn nebojí. (...) Téměř všichni Rusové, jak bohatí tak chudí, v podstatě sní o globálním oteplování. Léta si spoří peníze aby si pořídili „chatu na jihu“.

Citace z článku v „Ekologice“, speciálním projektu o ekologii listu Rossijskaja gazeta.

Aktuální společenské vnímání

Jedním z nejzajímavějších trendů v ruském veřejném mínění o změně klimatu je víra v „pozitivní“ dopady těchto změn na zemi, kterou podporují někteří vládní představitelé. Mezi potenciálními přínosy se uvádí například:

• méně náročné životní podmínky
• příjemnější počasí
• nižší potřeba vytápění

Ve skutečnosti výzkumy ukazují, že dlouhodobé klimatické změny ovlivňují životní podmínky i v severních zemích, včetně Ruska, což vede k extrémnějším výkyvům počasí a k obtížnějším podmínkám pro zemědělství. Zvláště tání ruského permafrostu představuje přímé ohrožení místní infrastruktury a klimatu obecně.

Obecně je společenské mínění o změně klimatu v Rusku charakterizováno převážně velmi nízkou prioritizací této problematiky ve veřejné agendě. Lidé se zaměřují spíše na místní environmentální problémy a existuje jen malá politická shoda ohledně řešení globálních klimatických otázek. Diskuse o klimatu často ustupuje do pozadí ve srovnání s aktuálními lokálními problémy a politickými rozpory.

Změna klimatu není prioritou

V jiných zemí je změna klimatu předmětem vášnivých debat a politické polarizace: například ve Spojených státech jde o zásadní spor mezi demokraty a republikány. V Rusku se téma změny klimatu ve veřejné diskusi však objevuje jen zřídka a nevyvolává takovou míru polarizace: Veřejné mínění o této problematice je zpravidla poměrně homogenní. Objevuje se i lhostejnost a nedostatek informací. Nedávné průzkumy ukazují rostoucí povědomí o klimatických změnách, povědomí ruské veřejnosti ale stále zaostává ve srovnání s jinými zeměmi.

V mezinárodní studii IPSOS o vnímání změny klimatu veřejností v roce 2020 vynikalo Rusko nejnižším podílem respondentů (13 %), kteří považovali změnu klimatu za nejvyšší prioritu. Ačkoli většina dotázaných uznala její antropogenní původ (63 %), Rusko se v tomto ohledu umístilo na předposledním místě mezi všemi zkoumanými zeměmi. Zdá se, že většina ruské veřejnosti se více zaměřuje na jiné, lokálnější problémy životního prostředí, jako je znečištění vody nebo ovzduší. Průzkum Levada-Centre (2015) zjistil, že pouze přibližně 20 % respondentů považuje změnu klimatu za nejnálehavější environmentální problém. Tento pohled má v Rusku dlouhou historii. Například průzkum Public Opinion Foundation pro veřejné mínění (FOM) v Rusku v roce 1999 ukázal, že 77 % respondentů sice zaznamenalo klimatické změny ve svém regionu, ale upřednostnilo jiné problémy životního prostředí.

V Rusku je také výrazně rozšířen klimatický skepticismus: ve vědeckých diskusích se objevuje nedůvěra k antropogennímu původu změny klimatu, v médiích toto téma není zpracováváno konzistentně.

Hra s ohněm: Klíčoví hráči ve veřejné sféře

Ve společnosti působí řada aktérů, jejichž jednání formuje a ovlivňuje veřejné vnímání změny klimatu. Mezi tyto aktéry patří média, vědecká komunita, vzdělávací instituce a podnikatelský sektor.

Svět médií

Obecně lze říci, že ruská média věnují otázkám klimatu poměrně málo pozornosti. Ve srovnání s jinými státy se v médiích o antropogenních změnách klimatu téměř nepíše.

Studie z roku 2016 popisuje trvalý pokles zpravodajství o změně klimatu od roku 2010, s výrazným poklesem v roce 2013, který souvisel s ruskou hospodářskou krizí a nástupem bezpečnostní krize na Ukrajině. Mlčení médií o změně klimatu lze spojit se skutečnosti, že ruská média jsou z velké části kontrolována nebo přímo vlastněna vládou, případně plynárenskou a ropnou společností Gazprom, který je většinově vlastněný státem.

Tato studie zároveň zaznamenala velmi malé rozdíly mezi médii různých ideologií a vlastnických struktur. Jinými slovy, opoziční média se v pokrytí klimatických témat příliš nelišila od vládních médií.

Svět vědy

Podle rozhovoru s ruským klimatologem nejsou vědecké poznatky o změně klimatu v ruských médiích dostatečně prezentovány:

Široká veřejnost nemá prostřednictvím médií přímý přístup k vědě.

Z rozhovoru s klimatologem Alexejem Kokorinem v deníku Novaja Gazeta.

V témže rozhovoru je také zmíněn další, úzce související problém: Vědecké poznatky o změně klimatu jsou začleněny do učebních osnov jen velmi nedostatečně.

Je třeba zdůraznit že vědecká komunikace (stejně jako věda a akademické prostředí) v Rusku existuje v autoritářském kontextu. Zatímco v některých jiných zemích, zejména v USA, je klimatický skepticismus úzce spojen s libertariánským odmítáním klimatické politiky, v Rusku je interpretace vědeckých poznatků ovlivněna politickými zájmy státu.

V minulosti někteří vládou podporovaní vědci v Rusku zastávali politické a ekonomické argumenty, které odmítaly vědecký konsensus o změně klimatu. Novináři často vyhledávali vědecké informace od těchto etablovaných „popíračů“, kteří v celostátní mediální debatě působili jako popularizátoři vědy. Tito skeptici však nejsou klimatologové, věnují se spíše jiným oborům jako je fyzika či astrofyzika, případně působí v armádě.

Tento klimatický skepticismus byl vlivný zejména v letech 1988-2004, během Medveděvova prezidentství podporujícího klimatickou politiku (2008-2012) a současného Putinova prezidentství (od roku 2021) však slábne. Dnes ruští vědci sdílejí vědecký konsensus ohledně změny klimatu.

Ruská invaze na Ukrajinu vedla k pozastavení účasti ruských vědců v důležitých mezinárodních vědeckých diskuzích o klimatu. Například ruským klimatologům byl odepřen přístup do Climate Data Store, centralizované mezinárodní platformy pro datové soubory týkající se klimatu. Výzkum v Arktidě, který je klíčový pro pochopení změny klimatu, se rovněž do značné míry zastavil. Vzhledem k tomu, že změna klimatu je globálním problémem, je však pro její pochopení a zmírnění nezbytná mezinárodní vědecká spolupráce. S ohledem na rozsáhlost ruského území může omezení výměny naměřených údajů a odpovídajících vědeckých poznatků být pro klimatickou vědu celkově škodlivé.

Svět obchodu

Ruské podniky postupně začínají reagovat na debatu o klimatu. Podle studie z roku 2020 18,5 % ze 100 největších ruských společností deklarovalo ve svých veřejných prohlášeních, že se aktivně zajímá o otázky životního prostředí. Je těžké odhadnout, do jaké míry tato prohlášení odpovídala skutečnosti, vzhledem k silné přítomnosti greenwashingu v celosvětovém měřítku. Některé z velkých podniků naopak lobbují za zmírnění environmentální legislativy poměrně nepokrytě.

Jaký měla vojenská invaze Ruska na Ukrajinu dopad na povědomí ruské podnikatelské komunity o klimatu je třeba ještě změřit a pochopit.

Odmítavý postoj, chladný jako…

… jako politické klima

Obecně lze říci, že veřejné mínění o klimatických změnách v Rusku je formováno řadou faktorů: politických, ekonomických, i geografických.

Názory veřejnosti na klima v Rusku jsou bezpochyby utvářeny v rámci nedemokratického politického systému. Na rozdíl od některých západních zemí se ruský přístup ke změně klimatu vyvíjí v rámci autoritářského režimu, který má nad veřejným diskurzem značnou kontrolu. Veřejné mínění je v autoritářském kontextu obtížně měřitelné a má omezený vliv na skutečnou politickou změnu.

Ruský politický režim je neokonzervativní. Neokonzervativní hodnoty dominují ve vládě a politických elitách a jsou podporovány i ve společnosti. To lze vnímat jako vytváření příznivých podmínek pro pravicový postoj k otázce změny klimatu.

V této souvislosti není překvapivé, že názory veřejnosti na klima v Rusku se vyznačují především lhostejností, nikoli aktivním odmítáním. Autoritářský systém vedený jedinou dominantní stranou také znamená, že zelené strany nehrají v politickém životě významnou roli, na rozdíl od jiných zemí. Navíc na rozdíl od mnoha evropských zemí, kde se rozvinula sociálně-politická hnutí zaměřená na klima (např. „Fridays for Future“, „Scientists for Future“), v Rusku nejsou taková masová hnutí ve větší míře zastoupena. I přesto je třeba říct že existuje řada individuálních aktivistů, zejména mezi mladými lidmi, a nepatrná část „Fridays for Future“. Cítí však tíhu omezení, která jsou na aktivismus v Rusku uvalena, zejména od začátku války na Ukrajině, což vede k většímu pocitu izolace od světového společenství.

V posledním desetiletí Ruská vláda zpřísňuje kontrolu nad činností nevládních organizací, čímž podkopává nejen správu klimatu, ale i křehkou ruskou občanskou společnosti.

Světový fond na ochranu přírody: „Podkopávání ekonomické stability Ruska“

Ruské úřady označily nevládní ekologickou organizaci WWF za „nežádoucí“ 21. června 2023, což znamená, že veškeré její aktivity jsou v Rusku nezákonné.

Generální prokuratura tvrdí, že WWF se sídlem ve Švýcarsku podkopává ekonomickou stabilitu Ruska, vměšuje se do jeho vnitřních záležitostí a poskytuje finanční podporu ruským organizacím označeným za „zahraniční agenty“. Dále tvrdí, že iniciativy WWF se zaměřují především na velké podniky v odvětví energetiky, ropy a plynu a také i na podniky zabývající se těžbou nerostných surovin a rozvojem drahých kovů, s údajným cílem shromažďovat údaje o stavu životního prostředí v Rusku a bránit hospodářskému pokroku Ruské federace.

Greenpeace: „Šíření protimoskevské propagandy“

I organizace Greenpeace byla ruskými úřady označena za nežádoucí. Prohlašují, že Greenpeace se podílí na šíření protimoskevské propagandy a snaží se ovlivňovat politické vedení země. Generální prokuratura tvrdí, že tato organizace na podporu ochrany životního prostředí představuje hrozbu pro ústavní pořádek a bezpečnost Ruska. Vyjádřila znepokojení nad činností Greenpeace, zejména od zahájení ruské vojenské operace na Ukrajině. V prohlášení prokuratury se dále uvádí, že aktivisté Greenpeace se podílejí na činnosti, která je považována za protiruskou propagandu a prosazuje ekonomickou izolaci Ruska.

… chladný jako děravá kapsa

Kromě politických faktorů je nedostatek volného času a energie jedním z možných důvodů, proč veřejnost projevuje omezený zájem o problematiku změny klimatu. Tyto faktory jsou spojeny s nízkou kvalitou života: v roce 2023 činila průměrná čistá mzda v Rusku 588 eur, což je jedna z nejnižších hodnot v Evropě. Pouze 33 % lidí v Rusku mělo v roce 2022 nějaké úspory, a nežilo od výplaty k výplatě.

Ruské obyvatelstvo je také do značné míry ekonomicky závislé na státu, neboť 42 % obyvatel získává své příjmy od něj. Zájmy státu jsou hluboce propojeny s vedoucí rolí ropného průmyslu v ruské domácí i mezinárodní politice, a proto je změna klimatu v médiích často vykreslována jako součást „západní agendy, která má sabotovat ruské vedení“. V tomto kontextu může relativní lhostejnost Ruska vůči klimatickým problémům souviset se zájmem o naléhavější každodenní problémy, jako je chudoba, inflace a korupce. Tento postoj se odráží v minulých projevech prezidenta Putina, který považuje klimatickou problematiku za pouhý „liberální rozmar“.

… chladný jako ruské podnebí

Další důvod, proč se Rusové nezajímají o klima na rozdíl od lidí v jiných částech světa, je pragmatický: Rusko je severní země. Zatímco některé země s nižším průměrným příjmem se nacházejí na jihu a už pociťují dopady klimatických změn v plné míře (zejména v oblasti zemědělství), chladné podnebí a severní poloha Ruska může za to, že negativní dopady klimatických změn jsou zatím stále v začátcích, a Rusko nepociťuje jejich bezprostřední účinky tak intenzivně. Někteří Rusové se dokonce mohou těšit z toho, že zimy nejsou tak drsné. Ruská média zmiňují i „pozitivní“ dopad klimatických změn na ekonomiku severních regionů.

… chladný jako důsledky války

Novým faktorem je ruská vojenská invaze na Ukrajinu, jehož vliv bude pro ruské vnímání klimatické krize bezpochyby zásadní - jak ale bude vypadat přesně ještě není jasné.